Musím být v obraze

televize„Tak jsem se včera dívala na televizní noviny a zase jsem se rozčílila.“

„Proč, co tam bylo tak znepokojujícího?“

„Ale, zase tam mluvili o …“

„Proč se na to díváš, když Tě to rozčiluje?“

„Musím být přece v obraze a vědět co se kde děje.“

„Fajn, co Ti to přináší, co z toho máš?“

„No, vím co se děje.“

„Dobře, ale k čemu je ti to dobré, co s tím budeš dělat? Napíšeš dopis, budeš si stěžovat nebo půjdeš demonstrovat, vyvoláš další revoluci?“

„Ne, co já sama zmůžu, já s tím přece nic neudělám.“

„Tak proč se tím zabýváš?“

„Protože na to musím pořád myslet.“

„Dobře, podívej se kolem sebe. Sedíme v pěkné kavárně, je tu příjemné prostředí, venku svítí slunce. Všimla sis toho? Asi ne, máš plnou hlavu něčeho, co jsi včera slyšela. Naštvalo Tě to, ale nic s tím nedokážeš nebo nemůžeš udělat. Tak proč se tím pořád zabýváš? Co z toho máš?“

„Jsem naštvaná.“

„Jo, přesně, to je jediný užitek, který Ti to přináší. Máš dvě možnosti, buď se naučíš informace, které Tě znepokojují, a nemůžeš s nimi nic udělat, okamžitě pouštět z hlavy nebo přestat takové informace poslouchat.“

„Ale když se nebudu dívat na televizní noviny, nebudu v obraze.“

„Nejde o televizní noviny, jde o to, jak nakládáš s informacemi, ať jsou odkudkoliv.

„Ale my jsme se o tom v práci bavily s holkama a máme na to všechny stejný názor.“

„Skvěle. A jaká u toho panovala nálada? Byly jste v dobré pohodě, bavily jste se dobře? Ne, byly jste všechny v blbé náladě a plné negativních emocí. Úplně zbytečně jste si kazily náladu.

Podívej se, co Ti ten Tvůj OBRAZ přináší? Jenom neklid, rozčarování a pocit bezmocnosti. Zapomněl jsem na něco?“

„Jo, vím, co se děje.“

„Nevíš co se děje. Víš jen těch pár informací, které odvysílali v televizních novinách. Na světě se dějí miliony věcí o kterých nemáš ponětí a nechybí Ti. Takže nejsi v obraze.“

„No ale vím aspoň něco.“

„To je pravda, něco víme všichni. Záleží na tom, jak s těmi informacemi naložíme.

My jsme všichni už od dětství naučeni se zabývat věcmi, které nemůžeme změnit a navíc je umíme detailně rozebírat. Dělají to tak všichni kolem a dělali to i naši rodičové. Je to blbý naučený zvyk a děláme to všichni tak nějak automaticky a myslíme si, že je to normální. Naučili jsme se žít ve svých myšlenkách a ignorujeme přítomnost. Nevšímáme si toho, co se děje právě teď kolem nás, protože máme plnou hlavu důležitých myšlenek.“

„Snažím se Tě přivést k tomu, abys pochopila a sama si uvědomila, že když se zabýváš v myšlenkách něčím, co nemůžeš změnit, tak si zbytečně otravuješ život. Tím, že na to stále myslíš, tak se udržuješ ve špatné náladě. Když o tom začneš s někým mluvit, Tvoje blbá nálada se ještě stupňuje a přivádíš do špatné nálady i jeho.“

„My se tady už pěkně dlouho bavíme o něčem, co jsi včera slyšela a s momentální realitou to nemá nic společného. Teď se nic takového neděje, teď sedíš v pěkné kavárně a ani si to neuvědomuješ. Když se nedokážeš naučit negativní informace, se kterými nemůžeš nic udělat, pouštět z hlavy nebo je ignorovat, potom je přestaň poslouchat.

Chodíš do špinavých a zakouřených hospod, kde jsou opilci? Nechodíš, protože se tam necítíš dobře a máš z toho blbý pocit. Nemusela ses učit tam nechodit, přišlo to samo automaticky. Cítíš se tam blbě, tak tam nejdeš.

S těmi informacemi je to stejné, máš z nich blbý pocit, tak je neposlouchej.

Samozřejmě, že občas něco zaslechneš, tomu se nedá vyhnout. Ale nemusíš se tím zabývat. Můžeš to nechat projít stejně, jako když Ty projdeš kolem, výše zmíněné, hospody.

Bez povšimnutí.“

„Ale to je přece něco úplně jiného.“

„Ano, na první pohled to tak opravdu vypadá. Když se nad tím ale zamyslíš, uvědomíš si, že je to v podstatě stejné. Jiná situace, ale stejný základ.“

„Přemýšlej!“

Daniel Ševčík

Žije klidný a pohodový život bez starostí, bez stresu a ve zdraví. Více o mně se dozvíte zde.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *